V NEJBLIŽŠÍ DOBĚ DOJDE K ÚPRAVĚ BLOGU, OMLOUVÁM SE ZA PŘÍPADNÉ ZMATKY A NEPŘÍJEMNOSTI

Můžeš nebo musíš na tábor?

20. července 2018 v 13:13 | Tábornice Kačka |  Další
Na táborech se nám objevují dvě varianty dětí - jedny, které na tábor chtějí jet a druhé, které na tábor musí jet.
A každý vedoucí ví, že ti co se těší, není problém do hry vtáhnout a spolupráce s nimi je paráda, ale co s dítětem, které vše ze vzteku sabotuje a nespolupracuje a všem okolo akorát kazí náladu?

Tady mám pár tipů a budu určitě ráda za další, které mi pisnete do komentáře.



Představte si, že jste v jeho kůži.

Co se mu honí v hlavě: Na tábor jsem jet nechtěl, radši bych jel s rodiči na dovolenou nebo zůstal sám doma a hrál hry, ale máma řekla že jsem lenoch a tábor mě naučí samostatnosti a vděčnosti. Dokonce mi zabavili mobil, prý na tábor se nebere a místo svojí postele tam budu spát ve spacáku, jak se tom dá vůbec spát? A ke všemu mě poslali na úplně jiný, než jel kámoš ze třídy………

Když se nad tím zamyslíte, ono se v podstatě není čemu divit, že je pak naštvaný a mrzutý. Jak byste se cítili vy a co by vám pomohlo?


Staňte se jeho kamarádem (parťákem)

Zkuste si s ním otevřeně promluvit a dohodnout, zjistěte co ho nejvíce baví a jaké má zájmy a naopak co nesnáší a podle toho se snažte do programu tábora ho zapojovat. Netvrdím změnit celý program podle něho, na velkém táboře to není ani reálné, ale spíše když víte, že ho nebere výtvarka, nenuťte ho kreslit oddílovou vlajku nebo tvořit herbář, můžete si zatím povídat, či vymyslet jinou alternativu.


Vydržet a netlačit na pilu.

Některým dětem to trvá dýl, ale většinou se pak něco v nich zlomí, najdou si kamarády, začnou zkoušet zajímavé věci a hlavně částečně pomine závislost na elektronice, což je u většiny dětí v dnešní době ten nejvážnější problém. A začne je to bavit a když ne tak pak podlehnou poslední den když probíhá závěr celotáborové hry (když se jede hledat poklad, ztracená dýmka míru, ulovit bílého mamuta, najít žídkovskou bohyni,....) a když pak přijedou rodiče, tak si najednou vzpomene jen na ty super věci a na to že první den trucoval už dávno zapomněl.


Nic nevyšlo?

Určitě se kvůli tomu neobviňujte, dělali jste, co jste mohli a i rodiče nemohou čekat zázrak. Ale občas je pravda úplně jiná:
Měla jsem párkrát na táboře hocha, který jezdil z donucení rodičů, neměli kam ho dát o prázdninách, když chodili do práce a vždycky s ním byla potíž, chvilku v pohodě a pak se zasekl i na dva dny a pak zase v klidu. A ten poslední rok co jsem ho měla, jsem při odjezdu o tom bavila s rodiči a oni mi k mému překvapení řekli, že už loni mu nabízeli, ať jede k babičce a on že ne, že chce za námi na tábor, že je to tu bomba a určitě bude jezdit furt. Naprosto jsem to nechápala, ale byla jsem mile překvapena.

Tady vidíte že některé děti sice mohou nadávat a dělat vám jen potíže, ale ve výsledku jsou úplně nadšení a další rok chtějí jet znovu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 masterofexceptions masterofexceptions | E-mail | Web | 20. července 2018 v 13:45 | Reagovat

Já jsem rozhodně patřil mezi ty, kdo na tábor museli. Těžko říct, jaké příkoří se mnou měli vedoucí :D. Zamyšlení supr. :)

2 Černovláska Černovláska | E-mail | Web | 20. července 2018 v 14:13 | Reagovat

Mě naštěstí nikdo na tábor nenutil, asi bych to hodně protrpěla. Školy v přírodě jsem ale měla ráda, protože jsem ostatní děti znala ze třídy a školy. Na tábor jsem jela až v 16 letech a to na takový ten k moři a moc jsem si ho neužila, protože tam byli samí mladší účastníci a nic moc tedy :D

3 taborovky taborovky | E-mail | 21. července 2018 v 16:38 | Reagovat

[1]: jsem ráda když můj článek vede k zamyšlení. Díky

[2]: hodně záleží na partě která se sejde a na vedoucích jak si to s dětmi umí užít

4 Meduňka Meduňka | Web | 22. července 2018 v 9:01 | Reagovat

Jen jednou jsem musela na tábor. Bylo mi jedenáct a byl to tábor pionýrský :D
Ukrutně se mi tam nelíbilo a dávala jsem to patřičně najevo, takže jsem pak už nikdy na tábor nemusela :D
Zařazuji článek do výběru.

5 taborovky taborovky | E-mail | 22. července 2018 v 13:48 | Reagovat

[4]: já ty pionýrské mám nejraději, někde na samotě u lesa a člověk si pak doma váží i blbé sprchy i záchoda :-D ale uznávám že to není pro každého
Díky za zařazení

6 Heaven Heaven | Web | 22. července 2018 v 18:36 | Reagovat

Takových dětí jsme měli na táboře docela dost. Nakonec to byli právě oni, co brečeli, že se jim nechce domů, protože se jim tam moc líbilo. Záleží asi tábor od táboru. Naše parta jezdila několik let na stejné místo, které bylo luxusní - chatičky sice staré, ale žádné stany, normální záchody a sprchy s teplou vodou, žádný potok. Žádný rozcvičky ani výcvik jak na vojně a když někomu něco chybělo, vždycky šel za vedoucím a někdo ho vždycky vyslechlo, protože se tam všichni znali a nebo byli příbuzní, takže to bylo hlavně o té přátelské atmosféře, aby si to děti fakt užili, ne mít z nich zálesáky nebo atlety :D

7 taborovky taborovky | E-mail | 22. července 2018 v 18:45 | Reagovat

[6]: jo je to hlavně o lidech a ona i ta rozvička se dá udělat originálně a zábavně...to už ale záleží na kreativitě vedoucích

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama