Ahoj! Jsi vedoucí kroužku nebo jezdíš na tábory?
V tom případě jsi natrefil/a na blog přímo pro tebe.
Najdeš zde články, hry a hlavně inspiraci.

Chtěl/a by ses podílet na tvoření blogu napiš mi do okénka v menu
tvé nápady, přípomínky, zajímavé hry, či články nebo akce

Stezka odvahy

25. ledna 2018 v 21:52 |  Zkušenosti a rady na tábor



Ke každému táborů neodmyslitelně patří stezka odvahy. Ale nemyslete si, že když se připravuje stezka odvahy, svojí odvahu testují jen děti. I vedoucí se občas pěkně zapotí strachy.
Tato příhoda je z doby, kdy jsem jako vedoucí začínala:




Rozmisťujeme s kamarádkou svíčky v zavařovačkách a hádáme se, která z nás zůstane v půlce stezky, aby dětem rozdávala pozlacené kamínky (je po dešti takže je chladno a hodinu stát na jednom místě se nám opravdu ani jedné nechce), ale nakonec jdu já, mám přece jen náhradní suché boty a kvalitní nepromokavou bundu.
Takže zatím co se svolávají děti na nástup, já jdu na své předem vybrané místečko cca 100 kroků od tábora.
Jak tak stojím u pěšinky a čekám na první odvážlivce, uslyším kroky. Říkám si: "Hurá aspoň už to bude za chvilku za mnou." Ale když se zaposlouchám pozorněji, ty kroky jdou z lesa za mnou a ne od tábora. Okamžitě svítím baterkou tím směrem, ale nic moc nevidím, protože je tam křoví. V hlavě mi okamžitě naskočí nejhorší představy: "Co když je to nějaký opilec s vedlejší dědiny, nebo bezdomovec nebo dokonce nějaký zabiják." Kroky se přibližovali a přidal se i tlumený dech. Ale i když jsem měla pocit, že ten člověk musí být blízko, nikoho jsem neviděla. Začalo to být čím dál divnější, ale hlas mi nedovolil vydat ani hlásku, ale nohy fungovali o trochu líp a já začala pomalu couvat k táboru. Když tu najednou se začala hýbat tráva a na stezku se vyřítil...... ježek. Po velké úlevě následoval smích, jen obyčejný ježek nemohla jsem tomu pořád uvěřit. Nikdy jsem nechápala ty písničky o tom, jak ježek dupe a funí, vždyť jsem ho už několikrát viděla a nepřišlo mi, že je nějak hlučný. Ale po tomto zážitku jsem změnila názor - je to velmi hlučné zvíře Smějící se. Ten večer jsem se strachy zapotila víc než všechny děti z tábora.

A co vy jakou máte zkušenost se stezkou odvahy, nebo dupajícími ježky?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kitty Kitty | E-mail | Web | 26. ledna 2018 v 22:01 | Reagovat

Lehčí příběh o strachu a jeho velkých očích - pěkně jsi to napsala! Dávám tě do Výběru, strach nemusí končit jen smutně a je fajn si přečíst o mladistvých příhodách ze života :-))

2 taborovky taborovky | 28. ledna 2018 v 16:03 | Reagovat

[1]: Díky moc...jsem moc ráda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama